Amazing Morava
Když si babičky a dědečkové sladili svoje prázdninové harmonogramy a o děti se doslova poprali, zjistili jsme, že máme krásné dva týdny jen pro sebe. Viděla jsem to v živých barvách - šumění moře, koktejly pod palmou, seafood a horké romantické noci. Můj budoucí muž to viděl trochu jinak. A tak jsme první týden vyrazili na Moravu.
![](#/uploads/5d7aafb09dc7d0c1d4655f5d0d7dc146206d5e45_5b1a556947.jpeg)
V první řadě bych ráda řekla, že cestování v kabriu není tak cool, jak vypadá.
Ta zaprvé - kufr. Kufr zabírá střecha auta, takže jsem si na týden musela sbalit do velmi podprůměrného příručního zavazadla. To nakonec nebyl zas takový problém, protože venku bylo 35 stupňů a oblečení nebylo potřeba moc. Nicméně, tohle počasí v kabriu taky nic moc - úpal, úžeh, opálený pás přes rameno. A samozřejmě poslední věc - já nesnáším vítr. Nesnáším, když mi vlají vlasy. Nesnáším, když mi fouká do očí a do uší. Ani v kabriu.
Tomáš to miluje. Za celý týden mi dovolil zatáhnout střechu ve dvou případech - kousek od Valtic, kdy bylo 37 stupňů, jeli jsme přes poledne a musel mi zastavit na zvracení. A poslední den, 1km od domu, kdy začala bouřka.
Cestu z Prahy do první destinace jsme si tedy radši zpříjemnili několika zastávkami, abych ten pocit volnosti a radost z jízdy nějak přežila. Nejprve jsme se vyzenovali v klášteře Hedeč a poté procházkou po Stezce v oblacích na Dolní Moravě.
Tam jsme si hned vytipovali Hotel Vista na prodloužený víkend s dětmi, protože první den dovolené jsme na ně ještě mysleli v podstatě pořád. Ale postupně se to zlepšovalo :-)
1.
První noc nás čekal hotel Křížový vrch. Ten jakoby na vrcholek kopce uprostřed lesů spadl z rakouských Alp. Hrázděná budova má vlastní rozhlednu, stylovou jídelnu s pecí a velkorysým dětským koutkem (tyhle poznámky už ke konci týdne nenajdete. Jak říkám, člověk si zvykne..), útulné pokoje v horském stylu s prostornou koupelnou a vanou. Z balkonu jsme si užívali jedinečný výhled na lesy, údolí i samotný Praděd. Dlouho jsem nezažila takové ticho, přerušované jen našimi vypjatými diskuzemi o kvalitě pořizovaných fotek, o čase stráveném pořizováním fotek a následným závěrem, že travel bloggeři z nás nebudou, protože já neumím fotit ani pózovat a Tomáš nemůže dělat všechno.
![](#/uploads/38796497c3f97dc490c3f66061d33c9b7e01c409_b58179a3bd.png)
![](#/uploads/1e7c001772378d29b88bc75abfc1c0d0a936f235_9071e4037b.png)
Druhý den jsme se vydali do Jeskyní Na Pomezí, kde jsme se příjemně ochladili a pozdravili pár netopýrů a do Ruční papírny ve Velkých Losinách. Ta patří k bohatství města už od 16. století, nabízí museum papíru, prohlídkový okruh manufaktury a prodejnu výrobků, odkud jsme jako správní papírofilové neodešli s prázdnou. A potom už hurá z Jeseníků do Beskyd!
![](#/uploads/61c943299a7d988c0f353ce859a33105d1177dcc_43777d2af9.png)
2.
Villa 603 v Příboře byla jedním z vrcholů naší cesty a jestli je něco definicí pojmu #kouzelnémísto, je to právě ona. A také dokonale ilustruje, jak majitel či provozovatel může ovlivnit celkový zážitek z pobytu. Majitelé Maruška a Zdeněk jsou snad nejmilejší lidé, jaké jsme potkali, a to nejen na této cestě. A to neříkám jen proto, že mě Maruška s dcerou Dominikou vzaly na večeři a prosecco v takovou hodinu, kdy nejen můj sportovec, ale ani většina normálních lidí už dávno nejí. A restaurace nevaří. Jenže Maruška zařídí všechno.
![](#/uploads/970101b5da9cb2be87ea90b8e9c95b14cb014a4c_3b6fee82a5.png)
Jejich příběh a příběh Villy 603, jejíž chátrání roky pozorovali z okna svého domu, je důkazem, jakou moc má dobrý nápad, citlivá rekonstrukce a nadšení.
Díky jejich estetickému cítění a podnikatelskému záměru je Villa 603 oblíbenou svatební destinací, kde termín neseženete na další 2 roky dopředu (věřte mi, vdala bych se tam hned!), ale také příjemným útočištěm pro víkend s přáteli nebo teambuilding. I po rekonstrukci těží Villa ze své původní krásy a nesmrtelné kombinace dřeva a kamene, doplněna je ale o moderní a prostornou kuchyň a koupelnu nebo lokální umělecká díla.
![](#/uploads/b6c2d5badea70102bbaf153fba2f24b4f7cf1bc6_0c34771f9a.png)
A co nás nadchlo úplně nejvíc – vyhřívaný sud na zahradě. Díky němu a také zásobám ze samoobslužného sklípku jsme tu prožili romantickou noc pod padajícími hvězdami.
![](#/uploads/9fc32b86fcb23c37c51866a8917d951ea7b205ce_69e4a4f90d.png)
Mezi další detaily, které dělají pobyt ve Ville výjimečný, patří například jukebox s mikrofonem ve stodole, stylová kořalna nebo prosklené zastřešení dvora.
![](#/uploads/8d912dd8548fe6cb80bbc410c54aa21ecbe7f95f_ac91ce952a.png)
Pobyt ve Ville byl takový klid a pohoda (a po noci v sudu taky kocovina), až se nám ani nechtělo na výlety po okolí, kterých je tu ale požehnaně! Ať už se jedná o museum nejslavnějšího rodáka Sigmunda Freuda, rekonstruované Piaristické zahrady, muzeum Tatry v nedaleké Kopřivnici, zámek v Hukvaldech, Rožnov pod Radhoštěm, nebo návštěvu malebného Štramberka, kde musíte ochutnat místní specialitu Štramberské uši. My budeme rozhodně hledat záminku, proč se do Villy 603 vrátit, ideálně v co největším počtu – pojme totiž pohodlně až 16 osob.
3.
Přesun na Čeladnou jsme si zpestřili výšlapem na Pustevny a k soše Radegasta, dolů jsme to vzali na koloběžkách (bojím se, že se to dá považovat za sport), po fantastickém novém asfaltu. Na oběd můžeme doporučit restauraci Troyer, přímo u dolního parkoviště Pustevny. A potom už nás čekala Miura.
![](#/uploads/dbd7463c8b4a87810f92684ad7f3cc4818744279_cf91df8d23.png)
Tenhle architektonický skvost, který je vevnitř i zvenčí zároveň unikátní galerií současného umění, stojí přímo na golfovém hřišti v Čeladné a nabízí tak výhledy jako z Teletubbies.
![](#/uploads/394f2f85d74efac4187236d11399bc3ed3fff4e4_171066b06a.png)
Pokoje odpovídají ultra modernímu celkovému pojetí a jejich uspořádání tak nemusí vyhovovat každému – sprchový kout a toaleta jsou od pokoje odděleny poloprůhlednými plastovými dveřmi ve výrazné růžové barvě, umyvadlo a zrcadlo se nachází přímo v hlavním pokoji vedle postele. Koberce tu nečekejte, podlahám i zdem vévodí beton. Ve zbytku interiéru je doplněný sklem a plechem, což tvoří krásný kontrast k výhledům na okolní hory.
![](#/uploads/87d81274bc2eff38c81247077f58acad1d59447c_0ac8cc8155.png)
Z nabídky moderního a rozlehlého spa jsme při venkovních 34 stupních spíš než saunu ocenili sněhový ráj a hydromasážní bazén. V relax zóně je intimní šero tak velké, že člověk ani netuší, jestli si lehá na lehátko, nebo na někoho na lehátku - nechám na individuálním uvážení, jestli je to benefit nebo ne.
![](#/uploads/853951807e5d22cad0d873226ed2a75b6b4d8c79_f4bfb86f3f.png)
Místní restaurace je vyhlášená i za hranicemi regionu a nabízí hlavně lokální beskydské speciality. Nicméně, nejoblíbenější položkou menu je prý thajská krevetová polévka.
4.
A protože naše cesta byla plná kontrastů, další den jsme se vydali do lázní Luhačovice, kde nás po strohé moderní architektuře čekalo vřelé přijetí v Augustiniánském domě. Ten byl postaven podle návrhu augustiniánského kláštera, měl dokonce vlastní kapli. Při našem příchodu dveře nevzpláli, takže je to bezpečné.
![](#/uploads/943e759fb32e9c33bb5a2bd9d14e7b9283eff331_c186c58cec.png)
Kamenná stavba se sakrálními tvary je obklopena Zahradou šesti smyslů a rozhodně má to, co se většinou nedá dohnat sebevětším luxusem – genius loci.
![](#/uploads/0d6cc16c6cc42d046867bbfaabbe8f9f72bb121a_1b51fb0216.png)
Pokoje a postele jsou velmi vkusné a pohodlné, restaurace patří k nezapomenutelným gurmánským zážitkům. Nabídka snídaní od šampaňského až po chlorelu a spirulinu nás naprosto nadchla. (Každého tedy jiná část, ehm)
A místní spa? Nejlepší, jaké jsme na naší cestě zažili, včetně venkovní relax zóny a možnosti užít si masáž přímo v zahradě. Tohle byla top hotelová zkušenost, ve které se odrážela jak dlouhodobá historie (ostatně v hotelu bydlel už Leoš Janáček), tak milý personál a individuální přístup.
![](#/uploads/fa2479a5e37b580e3d79de66630c70a0f524092e_5eca132fc0.png)
![](#/uploads/c849b6f35a6013679ab5d710eab15c4c2a04ebce_75248aef02.png)
Augustiniánský dům byl cenově nejdražší zastávkou na naší cestě Moravou. Zaslouženě.
5.
Na poslední dva dny jsme zamířili do Valtic, do Penzionu Hardy. Ubytování jsme řešili na poslední chvíli a opět – díky bohu za Amazing Places, protože tohle bylo největší překvapení naší cesty. Nenápadné stavení v samém srdci Valtic je spojením moravské pohostinnosti a velmi vysoké kvality a vkusu. Nádherný prostorný pokoj s vlastním vstupem do dvora a na zahradu nám v tropických dnech poskytl maximální pohodlí a personál pro změnu maximální servis a vstřícnost.
![](#/uploads/8235bdf7f778116567a434703a5610f12d83b3a9_389249cb3b.png)
K pensionu patří také exkluzivní sklípek s ohromující sbírkou koňaků a tzv. 13. komnata, která ukrývá domácí zavařeniny, paštiky a samozřejmě vína.
![](#/uploads/5573a323a9904a7fcb78812eaf5482e2d2f6d4f7_7eac66e651.png)
V Pensionu Hardy jsme se vlastně vůbec necítili jako v hotelu, ale spíš jako na návštěvě v rodině, která se o vás upřímně lidsky zajímá a chce udělat maximum, abyste si pobyt užili. Tomáš moc často nechválí, ale nedokázala bych spočítat, kolikrát za ty dva dny řekl slovo "úchvatné". Komfort pokojů, nabídka vín, domácí snídaně a hlavně – ten personál. Takový servis jsme nejen během této cesty, ale možná ještě nikdy v Česku nezažili.
![](#/uploads/20b6d06c7ca7a09eb673ca546c8f8a21e6548a9c_7c4dfc2595.png)
Trochu pohody jsme si s sebou odvezli alespoň ve formě produktů ze zmiňované 13. komnaty a také díky receptu na bábovku, nad kterou jsem se rozplývala u snídaně a druhý den mi v mailu přistál recept. Pozorný personál – k nezaplacení.
![](#/uploads/91a155d2afe90735ad69af147e332f380aa5d26f_c428f0523a.png)
V okolí můžete vyrazit na kole po Lednicko–valtickém areálu, nebo na jídlo do legendárního Café Fara. A podle aktuálních tipů gourmet guru Lukáše Hejlíka stojí za návštěvu i restaurace Essens, v nedalekém Hlohovci.
![](#/uploads/0afc8227bbafa36870b284a1060174bb0d1c9607_c7eaaf9bd1.png)
Posledním vlastivědným zážitkem byla cesta do Prahy po D1, o té se ale rozepisovat nebudu.Na Amazing Places by se jistě nedostala.