26/07/2018

Klid pro duši

Ke statku Krakovice se vine dlouhá cesta, na které nepotkáte živáčka. Místy máte pocit, že jste někde, kde nemáte co dělat, ale pak to spatříte - bílé stavení na konci světa. Když ho vidím, v hlavě slyším svoji oblíbenou písničku. “Vím jedno oudolí, vím já pěknej mlejn…”


Před statkem z 12.století stojí majestátná a impozantní lípa, která musela vidět všechno, co se na tomto místě odehrávalo. Kdyby tak mohla mluvit, to by bylo příběhu, co? V nose mě zašimrá vůně levandule a tak popadneme věci a vstupujeme velkými dřevěnými vraty do dvora. Všechno tu zůstalo v původní podobě. Jen o dost hezčí. Už tu nepobíhají zvířata a koně neklapou kopytama ve stáji, teď už tu nevládne chaos, ale ten největší klid. Ze dveří na nás mává paní Dora. To je ta super žena, která toto kouzelné místo vybudovala. Doslova si ho vybojovala, ale o tom vám povím za chvíli. Teď jsme natěšení na náš pokoj. Je velký a strop sahá snad až ke hvězdám. Všude tu voní dřevo a i v našem pokoji si všímám levandule. Máme tu dokonce i malou ledničku. Za horkých letních dnu se bude hodit víc než kdy jindy.



Paní Dora se s námi dává do řeči. Každého hosta vítá jako starého známého. A protože jsme zvědaví a toužíme znát příběh tohoto stavení, vypráví nám ho skoro jako pohádku na dobrou noc. Dora na statek jezdila už jako malá s rodiči. Pomáhala jim ze staré ruiny postavit místo, kam by se všichni vraceli na víkend. Jenže práce bylo pořád dost a nebylo vidět jejího konce. To byl ten moment, kdy si Dora uvědomila, že se jí nelíbí jezdit na víkend na krásné místo, které si ale pro samou práci nemuže užít. Bydlela v Praze a domů z práce se navíc vracela za tmy a svým dcerám stihla jen popřát dobrou noc. I přesto, že ji její práce moc bavila, měla pocit, že jí život utíká mezi prsty a že chce dětství svých dcer prožít s nimi. V ten moment se rozhodla, že to riskne. Přestěhovala se na statek bez vody a elektřiny a začala ho kousek po kousku proměnovat. Stala se z ní máma na plný uvazek, ale také architektka, stavitelka, zahranice, instalaterka, businessmanka, pekařka, dekoratérka, učetní ale hlavně žena, která vidí smysl v tom, co dělá. 


“Občas zahlédnu, jak hosté sedí ráno v dece tady dole pod lípou a sledují východ slunce a to mě vždycky potěší. Nebo když vidím, že po těch pár dnech tady odjíždějí uplně jiní, zklidnění a odpočatí. Je tady pořád co vylepšovat, ale to mě na tom právě baví. Kdybych to opravila všechno najednou během chvilky, nebylo by to ono. Ono si to stavení samo řekne, co se sem hodí nebo co je potřeba upravit. Je jen důležité dívat se kolem sebe a vnímat to,” říká.


Ale statek není to jediné, pro co se sem hosté rádi vracejí. Už jste viděli snídaně od paní Dory? Na každé ráno připravuje jiný koláč. Filtrovaná káva vás postaví na nohy a vajíčka z nedaleké farmy zase připraví na túru. Snídani si nakonec rádi protáhnete až do jedenácté. A když je hezky, kávu si vychutnejte na terase.



Sluníčko mě šimrá na nose a najednou si všímám pootevřených vrat na druhém konci dvora. Nechávám koláč koláčem a jdu prozkoumat, co je za nimi. “Vy jste to objevili až teď?” diví se paní Dora a já se lehce zastydím. Procházím vraty do zelené zahrady, která jako by vypadla z obrázku. Sochy z kamenů a několik hrází hned prozrazují, že na tomhle statku bydlí děti. Posezení u rybníčku a ohniště hned pár kroků od něj zase vybízejí k zahradní slavnosti. Procházím dál mezi stromy a až teď vidím, jak velký kus přírody má paní Dora se svou rodinou jen pro sebe a pro své hosty. Ale vrátky na konci zahrady to nekončí. Za nimi totiž pokračuje louka a lesy, pole a lesní cesty. Nevím kam dřív s očima.




Krakovice jsem si pro sebe v hlavě pojmenovala “ten hezčí konec světa”. Strávili jsme tu dvě (černočerné) noci a kromě rozjímání v zahradě stihli i tři výlety. Ten první byl na rozhlednu Vítkův kámen, ze které vidíte na celé Lipno a jeho lesnaté okolí. Ten druhý do Českého Krumlova, který vás zase okouzlí svou historickou atmosférou. A ten třetí na opatskou stezku u kláštera ve Vyšším Brodě. Paní Dora nám ještě dala tip a to na výlet do Železných hor. No zkrátka pokud pojedete do Krakovic, vezměte si na to rovnou pár dnů dovolené. Myslím, že tenhle zážitek si rozhodně zasloužíte.


Autor: Pavla / Holka z onlinu