Dámská jízda v předvánoční Praze
Některá místa jsou zkrátka kouzelnější než jiná. Nerada nějaká místa protěžuju, nejkrásnějším místem teď už loňské zimy se pro mě ale stal zbrusu nový apartmán v centru Prahy. Ačkoliv sama v Praze bydlím již šestým rokem, Staré Město je pro mě stále trochu záhadné. Po většinu roku sem nepřijdu a když už se tam vydám, je to pro mě jako kdybych vyrazila z vesnice do města. Pokaždé se tedy ztratím a často když někam spěchám, musím vytahovat telefon a zapínat navigaci. Když si sem ale rozhodnu udělat výlet, to bloudění mě vlastně baví. Pokaždé narazím na novou uličku, zapadlou kavárnu nebo nějaký malý krámek, do kterého takřka vždy zabloudím.
![](#/uploads/320_damska_jizda_v_predvanocni_praze_img_1_1f98b275a9.jpeg)
Když jsme se v práci dozvěděli, že Chateau Mcely otevírá nový exkluzivní Apartmán Aviatik právě na Starém Městě, hned jsme věděli, že to bude bomba! A když se mě Petr zeptal, jestli si tam chceme s holkama udělat dámskou jízdu, bez váhání jsme na to všechny kývly. A to aniž bychom věděly, jak ten tajemný apartmán vypadá. A i přesto, že to pro mě jako pro nejzvědavějšího člověka (opravdu nepřeháním) bylo těžké, negooglila jsem si apartmán a zůstala napjatá do poslední chvíle.
![](#/uploads/320_damska_jizda_v_predvanocni_praze_img_2_b1538e6407.jpeg)
Je to tady. Den D! Víkend před Vánoci se společně s kolegyní Hankou a Pájou potkáváme v zapadlé uličce kousek od Staroměstského náměstí, kde už na nás čeká manažer z Chateau Mcely, který nás přišel uvítat. Máme to štěstí, že jsme vůbec první hosté, kteří tu mohou spát. „Takové privilegium, to si snad ani nezasloužíme.“ Vstupujeme do krásného historického výtahu a jedeme do třetího patra. Dvoukřídlé dveře, to je předzvěst něčeho jedinečného. A taky že bylo. Vstupujeme do 180 metrů čtverečních velkého bytu, který máme jen samy pro sebe a najednou… Všechny úplně oněmíme, což se u nás moc nestává. Měníme názor: „jo, tohle si zasloužíme!“
![](#/uploads/320_damska_jizda_v_predvanocni_praze_img_3_3a91c15ad3.jpg)
Ihned za vstupní halou se rozprostírá mramorová kuchyň s ostrůvkem, který mám na svém budoucím wish listu. Stěny zdobí ručně malované hedvábné tapety a já se najednou bojím i pohnout, abych tu něco nezničila. Vstupujeme bytem dál… Prostorný obývák s posezením a krbem. Ještě ho tak moct zapálit a už by mě z Aviatiku nikdo nikdy nedostal. První ložnice laděná do šedých tónů se samostatnou koupelnou, hned si ji zabírám! To jsem ale netušila, jak bude vypadat druhá ložnice. Ta je o něco světlejší s ručně vyšívaným čelem postele, a to mě podrž, dokonce tu je i harfa. Teď jsem opravdu naštvaná na své rodiče, jak je možné, že ze mě už dávno není profesionální harfistka. Tak alespoň si to vyzkouším a musím nezaujatě říct, že by mi to s „trochou“ cviku opravdu šlo. Za pár let mě můžete vidět v České filharmonii. Myslela jsem, že už mě nic víc nedostane, ale druhá koupelna mě dostala do kolen. Prostorná prosklená sprcha a volně stojící vana vedle designového ušáku, to se neokouká.
![](#/uploads/320_damska_jizda_v_predvanocni_praze_img_4_735b14d9cc.jpeg)
![](#/uploads/320_damska_jizda_v_predvanocni_praze_img_5_d8132926cc.jpeg)
Plán na dnešní večer? Svařák, film a neuvěřitelně pohodlné a královsky velké postele. I když jsem si nejdřív zabrala pokoj, nakonec se o ně stejně strhla pořádná polštářová bitva. Všechny jsme se chtěly pořádně roztáhnout a mít celou postel jen pro sebe. Jakožto nejmladší jsem samozřejmě prohrála a je trochu k podivu, že mě nenechaly spát na gauči. S holkama jsme všichni vánoční skřítkové, tak jsme se oblékly do huňatých pyžam a zalezly do postelí s Láskou nebeskou. To je zkrátka must have film Vánoc. Ještě jsem zaznamenala jak Hugh Grant tančí v legendární scéně na píseň Jump (For My Love) a hned potom upadla do božského spánku.
![](#/uploads/320_damska_jizda_v_predvanocni_praze_img_6_53e924f5e7.gif)
Musím se přiznat, že ráno se mi vstávat nechtělo. Z postele mě a Hanku dostala až vůně čerstvé kávy a vánočky, pro kterou skočilo ranní ptáče Pája. A přeci se nebudeme celý den válet, tak jsme vyrazily do centra. Praha je před Vánoci nádherná. Plná malých světýlek, ulicemi se line vůně skořice z perníčků a přijde mi, že lidi jsou na sebe najednou o něco milejší. S holkama jsme si daly pořádnou procházku, aby nám po pořádné snídani vyhládlo a my mohly jít zase na oběd. Rozhodly jsme se vyzkoušet restauraci Nostress naproti přes silnici od apartmánu, a pokud budete mít třeba jen cestu kolem, doporučujeme. Po vydatném obědu a pár sklenkách Beaujolais už bylo jasné, že náš čas v centru Prahy se chýlí ke konci.
![](#/uploads/320_damska_jizda_v_predvanocni_praze_img_7_0c04175fde.jpg)
Ještě naposledy se vrátit do apartmánu, rozloučit se s ním a vrátit se zpět do reality do mého malého holešovického bytu. Majitelka Aviatiku a Chateau Mcely paní Inéz má neuvěřitelný cit pro detail a já nemůžu jinak, než smeknout. To co vytvořila z jejich původně rodinného bytu je neuvěřitelné a my s Hankou a Pavlou moc děkujeme, že jsme si mohly užít trochu klidu ve stresovém období Vánoc a hlavně, že se nám dostalo takové pocty, vyspat se tu jako první do růžova.
![](#/uploads/320_damska_jizda_v_predvanocni_praze_img_8_490ba30535.jpeg)