Covidový a postcovidový čas turismu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

5. srpna 2020
Náhledová fotografie v záhlaví stránky. Obrázek je součástí struktury webu a může se vázat k obsahu.

Polovina léta za námi. Na jedné straně přeplněné hotely na horách a u vody, obsazené vinné sklepy a penziony na Jižní Moravě, stejně jako všechna místa vhodná pro rodiny s dětmi či chalupy praskající ve švech. Na druhou stranu města dříve přetékající turisty ze všech koutů nejen Česka najednou poloprázdná se zvláštní atmosférou ticha, na které nikdo do této doby nebyl zvyklý. Zvláště ty hotely, které byly dříve bez velkého snažení, ve většině případů odsouzeni k úspěchu, najednou dnes bojují o holé přežití. Zvláštní úkaz, ve kterém se odráží absurdita letošního roku a doba, na kterou nikdo z nás ve svém životě jisto jistě nezapomene. Doba, která nám kromě trápení a strachu přinesla i jedinečnou možnost poznat v krizi sami sebe a úžasnou solidaritu a pochopení celé naší společnosti. 

 

Léto pomalu končí a my všichni, kteří se snažíme působit v cestovním ruchu si můžeme pokládat věštecké otázky, co dál, co se stane na podzim, jsme už z nejhoršího venku? Mírný optimismus je na místě, mírná obezřetnost však nasnadě. První reakce na krizi a pomoc ze strany státu rychlá, razantní a pochopitelná. Realizace této pomoci už bohužel výrazně pokulhává za snahou a zbytečně nastavené byrokratické překážky umožňující čerpání slíbené podpory formou různých covidových programů vázne, což asi nejvíce dokresluje velmi malé procento těch, kteří po více jak dvou měsících tuto pomoc pro sebe nakonec získali. 

Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Poslední dvě rozhodnutí ze strany MMR o poskytnutí několika miliard korun českým lázním včetně krkolomného voucherového systému, kterému často nerozuměli ani ti, kteří na něj měli nárok, ani lázně, pro které byly určeny,  se jeví poněkud rozporuplně. Stejně tak i opožděně a nepříliš efektivně. Uvidíme, co ukážou přesná čísla po ukončení této akce. V poslední době je tématem číslo jedna připravovaná mediální podpora domácího cestovního ruchu z pera stejného ministerstva v částce dvou miliard korun, jež se jeví ještě více nahodilá a horkou jehlou spíchnutá. Vzhledem k tomu, že peníze jsou určeny výhradně pro tuzemce, nabízí se otázka, zda podpora míří více k samotným hotelům a penzionům nebo spíše pro mediální skupiny. Polovina této částky má jít do televizí, převážně soukromých. Otázek je spousta, spekulací také, odpovědí pomálu. Je fajn mít vizi, dlouhodobou kampaň na podporu domácího cestovního ruchu, ale tato částka se dá použít výrazně lépe a efektivněji. Doma všichni víme, že každá koruna zde utracená má x-násobnou hodnotu a představuje výraznou pomoc. Proč tedy máme bojovat a investovat tak velké prostředky do propagace něčeho, co zde poměrně silně rezonuje a nějako dobu ještě bude? Nabízí se srovnání, kolik peněz investujeme směrem ven, za hranice Česka. Je to pouhý zlomek, zhruba desetina, přitom budoucnost a úspěch turismu u nás je z valné části závislá právě na zahraničních turistech. Některé destinace se bez nich ani neobejdou. Praha, Karlovy Vary, Mariánské lázně, Český Krumlov, Kutná Hora, ale i Brno, Ostrava, Olomouc, Plzeň a další velká města.

Praha je místem, kam každý rok přijíždí milióny turistů. Z více jak 95 % ze zahraničí. Praha resp. hotely v rámci odvodů na daních, zvláště na DPH, odvádí z celé České republiky absolutně nejvíc. Propagace ČR a Prahy směrem do zahraničí by tudíž měla být absolutní prioritou a nejlépe investovanými penězi ze střednědobého i dlouhodobého výhledu. Skutečnost je ale přesně opačná. Po landovsku se řídíme heslem “Češi, Čechům”, ale to uplynutím léta končí. Představa, že si sami vystačíme je mylná. Krátkodobě ano, strach mezi lidmi a nechuť cestovat daleko za hranice, rozhodně pomáhá, ale bez efektivní a také drahé kampaně směřující na zahraniční klientelu, ztrácíme konkurenční výhodu. Všechny destinace okolo nás, od velkoměst jako jsou Berlín, Vídeň, Mnichov, ale i regionů jako např. Horní Rakousy, Bavorsko, Tyrolsko, Toskánsko až po země jako takové už dnes vynakládají x-násobně více než my a přitom bojují o stejného budoucího hosta. Pojďme tedy jednoduše obrátit penězovod a kampaň směrem od českých médií, útočící na dnes již tak dobře informovaného českého turistu, přesně opačně a to tak, že 90 % finančních prostředků, které jsme ochotni investovat do propagace cestovního ruchu, půjde směrem ven. Úspěch se neodehraje v bitvě o klienta mezi Aší a Břeclaví, ale o to, kdo naláká více a efektivněji turisty z Německa, Itálie, Rakouska, Anglie, Evropy jako takové a zbytku světa, který se  brzy vzpamatuje a vrátí se do normálu. Snad i se všemi pozitivy a nadějemi, které si z této krize všichni odneseme. 

 

Petr Kotík, zakladatel Amazing Places a spoluzakladatel neziskového projektu Hero Hotel “Hotely pomáhají lidem a lidé hotelům”

 

Článek také vyšel 11.srpna na portálu Info.cz

Podobné články