15/12/2017

Adventní atmosféra v kouzelném Táboře

Za vínem sem jezdí až z New Yorku, Toronta i Tokia. Není se čemu divit, Jan Čulík v Táboře stvořil místo, kde se poezie skládá ze špičkového vína a kuchaři kouzlí nejen pro vaše chuťové buňky, ale i oči. To vše dělá s láskou k místu, kde žije. V restauraci vaří jen z lokálních surovin a vína si vybírá sám po celém světě. Je to ráj pro všechny milovníky vína a české kuchyně v moderním hábitu. Už jste dostatečně napjatí, o jakém místu mluvím? Možná to tušíte. Řeč je o Thiru. A tam jsme tenhle víkend vyrazili s Amazing Places. 


Do architektury Tábora jsme se zamilovali ihned. Stále jsme se museli zastavovat a ve foťáku jsem brzy měla sbírku romantických vchodových dveří.

 

Za velmi mrazivého, ale slunečného dne jsme zaparkovali v srdci husitského města Tábor. V ledovém vzduchu byla cítit skořice a jehličí, linula se jím vánoční hudba a my jsme obdivovali půvabné centrum města. Zamířili jsme z Žižkova náměstí k domu, kde kdysi žila rodina váženého táborské historika. 

Penzion Thir se nachází v samém srdci historického centra


Atmosféra husitského města dýchá ze všech stěn 

Sotva vstoupíme, dýchne na nás atmosféra historické budovy, ve které se dnes nachází restaurace a penzion Thir. Jméno není náhodné. Onen zmíněný historik, se jmenoval Karel Thir. „Jeho rodina tady ten dům vlastnila asi tři sta let,” tvrdí Honza Čulík, spolumajitel a manažer Thiru. Ukázalo se, že Honzu a Karla Thira spojuje i další věc. Honzův předek vlastnil v 16. století pivovar hned vedle. 

Některé pokoje mají výhled na historické centrum

Pokoje jsou prostorné a vybavené v jednoduchém stylu

Jen si odkládáme věci v prostorném apartmánu penzionu, podíváme se z okna na výhled na střechy středověkého města Tábor a už se jdeme dolů zahřát polévkou.

Vegetariánská poezie na talíři


O mrkvovém krému se zázvorem mluví Lukáš ještě několik dní, stejně jako o křehkém masu, které následovalo po něm. Je to spíše jako umělecké dílo na našem talíři, nádherná hudba pro všechny smysly. Říkáme to Honzovi, a ten se jen směje: „Počkejte, zítra teprve něco uvidíte.” 

To zelí vypadá jako zelí. Zelí to je. Ale neobyčejné.

Škvarková a bryndzová pomazánka. Poznáte, která je která?

Kouzelná vína, ze kterých vás nebude bolet hlava. Ani po několika lahvích


A má pravdu. My tedy koukáme celý víkend, rozplýváme se nad vším, co nám zde servírují. Od snídaně po večeři. Chutnají nám jídla, které běžně nejíme. A přemýšlíme, jak mohli to božsky udělané zelí zatajit celému světu. Jestli si myslíte, že přeháníme, jeďte se přesvědčit sami. Ale varujeme vás předem. Budete na něj myslet ještě dlouho. Za náš víkend se vaří česky, ale s kreativitou největších kuchařských es.  

Každé město by potřebovalo svého Honzu Čulíka.

V Táboře se zrovna konají trhy, nenacházíme na nich žádné tradiční vánoční kýče, ale lokální výrobky, které si hrají s vtipem a tradicemi. Táborští rozhodně mají smysl pro humor, přesvědčili nás Staročeským hambáčem (vypadalo to jako palačinka s párkem) a ozdobami ve tvaru bagru (museli jsme si pořídit).

Na trzích jsme nasávali vánoční atmosféru


Venku moc dlouho ale nevydržíme, zima se nám zažírá do kůže, a tak zamíříme do Gotického sálu Husitského muzea, kde je ochutnávka vín.


Prostředí vinárny a restaurace Thiru

Nabídka z vín je široká od italských po rumunské, my ale trávíme většinu času u Honzy a jeho biodynamických vín. Stejně jako on i my máme rádi autentická vína, která se pyšní ryzí chutí, žádnou chemií ani dokrášlováním. My jsme si je oblíbili, protože jsou nesířená. Taková vína jsou totiž kouzelná. Nebolí vás po nich hlava, ani když vypijete několik lahví. 

Skleniček si v Thiru můžete dát i více, bolet vás z nich hlava nebude.


„Čím déle jsem studoval mezinárodní vztahy, tím více jsem zjišťoval, jak jsou důležité vztahy lokální.”


Když se vracíme do penzionu, přemýšlíme, co je Honza zač, kde se tu vzal a jak se mu podařilo vytvořit tak skvělý podnik. Po ochutnávce a večeři se s ním potkáváme ve vinárně a zpovídáme ho. 

Pokud dáváte přednost pivu, po večeři vyražte do VÝČEPU


Honza vystudoval mezinárodní vztahy, ale jak sám říká: „Čím déle jsem studoval mezinárodní vztahy, tím více jsem zjišťoval, jak jsou důležité vztahy lokální.” Po škole nevěděl, co bude dělat, a proto odletěl pracovat do Kanady, kde sázel stromky i uklízel. „Při takové práci jsem měl čas přemýšlet o smyslu života a tam mi čím dál více docházelo, že se chci vrátit do svého rodného města a pomáhat ho rozvíjet a zlepšovat.” Když vypráví o Táboře, rozsvítí se mu oči. „Kanada je supr země, ale projdi se tady po Táboře. Taková města tam nikde nenajdeš.” 

Do Tábora se ještě určitě vypravíme, nejen kvůli krásným dveřím a vínu :-)

Thir není jeho posledním projektem, před pár měsíci otevřel na Žižkově náměstí pivnici VÝČEP, kde servíruje pivo z místního rodinného minipivovaru Obora. Pokud máte raději pivo než víno, určitě tam zajděte. K němu si můžete dát něco na zub z lokálního řeznictví Liška či mléčné farmy Bláhův dvůr. A možná uslyšíte hudbu z Pelíšků, protože do tohohle skvělého podniku chodí místní muzikanti, kteří vám vykouzlí úsměv na tváři. 

V Táboře jsme určitě nebyli naposled. Už se těším, až se na jaře znova projdeme městem, navštívíme Holečkovy sady, zajdeme do Ctiborova mlýna, kde se nachází kulturní centrum Cesta a prohlédneme si místní komunitní zahradu. A taky si domu koupíme od Chrise skvělý sýr či ricottové noky. A navečer si dáme v Thiru poezii z jídla a vína. 


Autoři: Lucka a Lukáš z blogu Loudavým krokem